člen skupiny Travel AGENCY

Asociace českých cestovních kanceláří a agentur
Zpět

AdriaSun - Dovolená v Chorvatsku > CESTOVNÍ INFORMACE > Vše o Chorvatsku > Umění a kultura Chorvatska

Chorvatské umění a kultura

Umění a kultura Chorvatska

Chorvatsko má bohatou uměleckou, literární a kulturní tradici. Jedinečnost a tradici chorvatského umění a kultury dobře vyjadřují chorvatské lokality zařazené na seznam světového dědictví UNESCO, jichž je na zemi této velikosti působivě velké množství.

Chorvatská architektura

Chorvatsko má některé mimořádné architektonické památky, od starořímských staveb až po rakouské secesní budovy z konce 19. st. Římané byli dozajista velcí stavitelé a Chorvatsko, jako země, která po několik staletí spadala pod jejich nadvládu a stál v ní palác jednoho z jejich císařů, nabízí některé velmi pěkné zříceniny, postavené z bloků vytesaných z místního vápence. Mezi nevýznamnější římské pozůstatky v Chorvatsku patří amfiteátr v Pule (šestý největší na světě a velmi dobře dochovaný), datovaný do 1. st.n.l.; Augustův chrám, rovněž v Pule, dokončený v roce 14 n.l., a Diokleciánův palác ve Splitu, který Římané dostavěli v roce 305 n.l. a použili na něj kámen z ostrova Brač (stejný materiál později posloužil na stavbu části Bílého domu). Tyto památky a některé další se dochovaly v dobrém stavu, ale jiné již takové štěstí neměly – ničila je zemětřesení a lidé z nich opakovaně rabovali stavební materiál. Například většina velikého amfiteátru v Saloně se dostala do benátských staveb a základy zvonice pulské katedrály tvoří do značné míry sedadla z tohoto amfiteátru. Avšak i místa, z nichž nezbylo kromě základů nic, často nabízejí fascinující pohled na organizaci římských měst, ať už jde o produkci olivového oleje či o luxus bývalých paláců. Nejslavnější byzantskou památkou v Chorvatsku je nepochybně Eufráziova bazilika v Poreči, jež obsahuje pozoruhodné mozaiky z 6. stol., které svou kvalitou hravě snesou srovnání s italskou Ravennou či s muzeem Hagia Sofia v tureckém Istanbulu.

V Chorvatsku se také dochovalo několik raně středověkých (prerománských) kostelů, obvykle malých bazilik, postavených striktně podle byzantského modelu. Patří mezi ně kostel sv. Kříže z 9. st. v Ninu a malá kaple sv. Marie Formosy v Pule, která je jediným pozůstatkem mnohem větší byzantské stavby. Jednou z méně obvyklých památek je vysoká, kruhová bazilika sv. Donáta v Zadaru, která pochází z 9. st.

Pro mnoho návštěvníků jsou synonymem chorvatské románské architektury složité kamenné ozdoby a elegantní, vysoké zvonice, jež tvoří výraznou součást chorvatských staveb na pobřeží a na ostrovech. Nedílnou součástí románské architektury je město Rab se čtyřmi zvonicemi (ale jen tři z nich jsou románské), případně nádherná křížová chodba františkánského kláštera v Dubrovníku s útlými dvojicemi sloupů s jednotlivě tesanými hlavicemi a majestátní průčelí katedrály v Trogiru z 13. st.

Stěží v Chorvatsku najít působivější ukázku renesanční architektury než katedrálu sv. Jakuba (sv. Jakov) v Šibeniku, působivou stavbu z 15. a 16. st., postavenou zcela z kamene a bez použití jediné cihly. Východní zeď zdobí vlys se 74 vytesanými portréty hlav, každý pečlivě propracovaný a s vysoce realistickým výrazem tváře.

Všechny tyto stavby pocházejí od architektů a sochařů, kteří celý svůj život pracovali v Chorvatsku a vytvořili mnoho děl. Například Dalmatinac ze Zadaru, jenž postavil katedrálu v Šibeniku, je také autorem staveb ve Splitu, Dubrovníku a Pagu, zatímco Nikola Firentinac, který se rovněž podílel na šibenické katedrále, vytvořil nádhernou Ursiniho kapli v trogirské katedrále. Další jsou známí díky jedinému mistrovskému dílu, které se dochovalo dodnes, například Radovan z Trogiru (13. st.), autor portálu trogirské katedrály.

Ve městech a vískách na pobřeží a na ostgrovech stojí také benátské paláce v renesančním či gotickém stylu. Jejich průčelí doposud lemují mnohá náměstí a patří mezi ně například palác Cipiko v Trogiru a Hektorovičův palác na Hvaru.

Kostely v Chorvatsku procházely jako všude jinde v průběhu staletí častými přestavbami, ale i některé drastičtější příklady změn často obsahují prvky z původních struktur, kupříkladu zeď či sloupy. Třeba katedrála Panny Marie (Sv. Marija) z 12. st. na Rabu obsahuje baldachýn se třemi sloupy z 9. a 10. st. a v kostele sv. Donáta z 9. st. v Zadaru jsou doposud zbytky římského zdiva, včetně dvou chrámových oltářů ve zdech.

Některé části středověkého opevnění v Chorvatsku jsou mimořádně působivé, od jednotlivých budov (věž Nehaj v Senji) až po celá města (Dubrovník), či dokonce celé oblasti (území okolo Stonu na poloostrově Pelješac). V průběhu staletí Chorvatsko plenily rozmanité cizí mocnosti (například Benátčané, Mongolové a Otomani), a proto se země patřičně opevnila. Rakousko později založilo proti Otomanům vojenskou obrannou linii vedoucí přes celé severní a centrální Chorvatsko a opevnilo mnoho měst a hradů.

Chorvatsko má skvěle zachovalá barokní města, především staré centrum Varaždinu, osijekskou Tvrdavu a také hlavní náměstí v Samoboru a málo navštěvovaný Karlovac. Jedním z nejkrásnějších barokních chrámů v Chorvatsku je chrám sv. Kateřiny (sv. Katarina) v záhřebském Horním Městě (Gornji Grad). Záhřeb samotný má určité mimořádné ukázky secesní architektury. Za svůj šarm z konce 19. St. vděčí město skutečnosti, že mnoho zdejších budov zničilo zemětřesení v roce 1880, po němž se uskutečnil ambiciózní plán, během nějž se velké části centra města proměnily do dnešní podoby.

Velmi krásná tradiční dřevěná architektura se nalézá ve vesnicích v oblasti Polje (mnoho zdejších domů je starších než 200 let) a patří do ní i dřevěné kostelíky v oblasti Turopolje.

Chorvatské umění

Nejvýznamnějším archeologickým nálezem z doby bronzové v Chorvatsku je tzv. Vučedolská holubice (patrně však spíše koroptev), kameninová soška s třemi nožkami z období vučedolské kultury, která vzkvétala ve východní Slavonii zhruba před 4500 lety.

Římské umění v Chorvatsku zahrnuje krásnou bronzovou hlavu mladé ženy ze Salony, patrně z 2. st.n.l., a pár krásných podlahových mozaik, například obraz na podlaze domu v Pule, který byl odhalen po náletu bombardérů za 2. světové války. Avšak skutečné slávy v oblasti mozaik se dočkala krásná byzantská vyobrazení z 6. st. v Eufráziově bazilice v Poreči.

Ze středověku se dochovaly některé velmi krásné kamenické práce, často zdobené prokládanými vzory a postavami ovlivněnými byzantským uměním, kupříkladu Višeslavova křtitelnice a nádherně tesaný kamenný tablet z 11. st. v chrámu sv. Dominiky v Zadaru.

V Národní a univerzitní knihovně v Záhřebu a v knihovně dominikánského kláštera v Dubrovníku se dochovala skvělá sbírka misálů psaných hlaholicí. Mezi nejslavnější patří Misal po Zakonu Rimskog Dvora, nejstarší tištěný misál v hlaholici (z roku 1483, pouhých 28 let po Gutenbergově Bibli). Dochovalo se jedenáct kopií – jedna se nalézá v záhřebské Národní a univerzitní knihovně a jedna v knihovně Kongresu ve Washingtonu D.C. Mezi hlaholské misály v dalších sbírkách patří Berlínský misál (z roku 1402, dnes v berlínské Staatbibliothek) a Ročský misál (15. st., dnes v Národní rakouské knihovně ve Vídni).

Mezi chorvatské malíře z doby renesance patří Blaž Jurjev Trogiranin (zhruba 1412-1448), jehož některá díla lze v současnosti vidět v Městském muzeu v Trogiru, a Juraj Julije Klović (1498-1578), známý také jako Giorgio Giulio Clovio, jenž rovněž pracoval v renesanční Itálii a nejvíc se proslavil svým obrazem „Farneské hodinky“ (dokončen v roce 1546) a vlastním portrétem od El Greca. Ve 14. a 15 st. byla Istrie centrem mimořádné freskové školy. Nejznámější freskou z této epochy je „Tanec mrtvých“ v kostele Panny Marie na skalách v Beramu nedaleko Pazinu. Pochází z roku 1474 a namaloval ji Vincent z Kastavu.

Galerie moderního umění v Záhřebu je domovem nejvybranější kolekce chorvatského umění z 19. a 20. st. Moderní sochařská díla lze najít po celém Chorvatsku a skvělé kusy od největších sochařů z celé země zdobí mnohá městečka i velká města (především Záhřeb, kde by bylo možné naplánovat celou exkurzi po místních sochách. Mezi nejvýznamnější chorvatské sochaře patří Ivan Meštrović (1883-1962), výrazná postava chorvatského umění 20. st., jehož kolosální socha Řehoře Ninského stojí vzadu v Diokleciánově paláci ve Splitu, a Ivan Kožarić (nař. 1921), jenž vytesal sochu básníka Antuna Gustava Matoše pro lavičku v záhřebském Starém Městě, která se stala jedním z nejoblíbenějších míst v celé metropoli.

Chorvatsko má skvělou tradici lidového umění, od složitých ručních krajek z ostrova Pag až po naivní malířskou školu, která se objevila v Hlebině a je vystavena v záhřebském Muzeu naivního umění. V roce 2009 se na velkých záhřebských náměstích (včetně náměstí sv. Marka v Horním Městě a Jelačićova náměstí v Dolním městě) objevila velká velikonoční vajíčka, zdobená v naivním stylu, která se později dostala do několika dalších chorvatských měst i do zahraničí.

Chorvatská literatura

Chorvatsko má bohatou literární tradici, jež se táhne až do období renesance, a místní spisovatelé a básníci představují trvalý zdroj pýchy a obdivu. Muže a ženy slova připomínají sochy po celé zemi, které slouží jako stálá připomínka jejich úspěchů.

Nejznámějším chorvatským renesančním spisovatelem je Marulić (1450-1524), který se narodil ve Splitu do šlechtické rodiny a často se o něm hovoří jako o otci chorvatské renesanční literatury. Marulić se nejvíce proslavil svou epickou básní „Judita“, kterou vydal v roce 1521. Dalším renesančním autorem je Petar Zoranić (1508-1543), široce uznávaný jako autor prvního chorvatského románu, Planine (Hory, vyšlo v roce 1569), v němž spojil pohoří Velebit v okolí svého rodného Zadaru s mýty a historií podle tradic římského básníka Ovidia. Renesančnímu dramatikovi Marinu Držićovi (1508-1567) z Ragusy (Republika Dubrovník) se někdy říká „chorvatský Shakespeare“. Jejho nejznámějším dílem je komedie Dundo Maroje, jež vyšla v roce 1551. Jeho dům v Dubrovníku dnes slouží jako muzeum věnované jeho památce. Nejvýznamnějším chorvatským barokním básníkem byl Ivan Gundulić (1588-1638), rovněž z Ragusy, který se nejvíce proslavil svou epickou básní Osman.

Ivan Mažuranić (1814-1890), básník, lingvista a politik, se stal ústřední postavou ilyrského hnutí a v roce 1842 vydal vysoce uznávaný německo-ilyrský slovník. Jeho nejslavnějším dílem je epická báseň Smrt Smail-Agy Ćengiće, která hovoří o nástrahách, jež pro tyranského muslimského guvernéra uchystali Černohorci, když k nim mířil vybírat daně. Mažuranić byl členem Lidové strany a v letech 1873-1880 byl také chorvatským bánem. Ilyrské hnutí rovněž výrazně ovlivnilo básníka a důstojníka rakouské armády Petara Preradoviće (1818-1872).

Básník a romanopisec August Šenoa (1838-1881), jehož socha stojí na rohu záhřebské ulice Stara Vlaška, pracoval v době, kdy zde v roce 1180 udeřilo obrovské zemětřesení, na magistrátu i v senátu svého rodného Záhřebu. Jeho nejznámějším dílem se stal román Zlatarevo Zlato (Zlatníkovo zlato), který se odehrává v okolí jedné ze starých bran do záhřebského Horního Města, Kamenita Vrata. Vedle Kamenitych Vrat stoji socha Dory, dcery z románu Zlatníkovo zlato.

Jednou z hlavních postav modernistického chorvatského hnutí byl Antun Gustav Matoš (1873-1914), básník, kritik, esejista, novinář a autor povídek a cestopisů, který i nadále zůstává jedním z nejoblíbenějších spisovatelů v celé zemi. Matošovu sochu najdete na okraji záhřebského Horního Města. Socha sedí na jednom ze spisovatelových oblíbených míst a rozjímá nad městem pod sebou.

Vladimir Nazor (1876-1949) byl básník a politik. V 2. světové válce bojoval s partyzány a stal se prvním prezidentem Chorvatska v titovské Jugoslávii. Jeho nejznámějším dílem je Pastir Loda (Pastýř Loda), němž autor připomíná lidové legendy ze svého rodného Braće. Dalším vlivným chorvatským básníkem z počátku 20. st. byl Tin Ujević (1891-1955). Za největšího chorvatského spisovatele 20. st. mnozí považují Miroslava Krležu (1893-1981), jenž se těší oblibě díky složitému a vysoce originálnímu využívání jazyka. Několik jeho děl se dočkalo překladu do češtiny, například Banket u Blitvi (Banket v Blitánii), či Na Rubu Pameti (Na pokraji rozumu). V jeho domě v Záhřebu dnes sídlí muzeum věnované jeho památce.

Chorvatské filmy

Historie chorvatské kinematografie začala propagandistickými snímky pro ustašovce během 2. světové války, ale do začátku 60. let 20. st. již Chorvatsko hojně přispívalo do pokladnice jugoslávského filmového průmyslu. Mezi chorvatské snímky z nedávné doby patří Divna Splitska Noć (Nádherná noc ve Splitu, 2004) režiséra Arsena Antona Ostojiće, Put Lubenica (Melounová cesta, 2006, režisér Branko Schmidt) a Armin (2007, režisér Ognjen Sviličić). Chorvatsko má také tradici animovaných filmů, která se soustřeďuje především do Záhřebské školy animace. Jeden z bývalých žáků školy, Černohorec Dušan Vukotić, vyhrál v roce 1963 se svým snímkem Surogat Oscara, jako první neamerický tvůrce v této kategorii. Chcete-li zhlédnout to nejlepší z chorvatské kinematografie, zamiřte na filmové festivaly v Pule a Motovunu na Istrii nebo na filmový festival v Záhřebu.

Zajímavé informace o chorvatském umění a kultuře si můžete přečíst i na oficiálních chorvatských stránkách - ZDE.