Asociace českých cestovních kanceláří a agentur
Zpět

AdriaSun - Dovolená v Chorvatsku > CESTOVNÍ INFORMACE > Výlety v Chorvatsku > Výlety ve Střední a Jižní Dalmácii > Pevnost Klis

Pevnost Klis

Pevnost Klis

Pevnost Klis, CHORVATSKO - split

Pevnost Klis patří mezi nejvýznamnější opevnění na chorvatském území, měla v minulosti vzhledem ke své strategické poloze velmi důležitou obrannou funkci. Od II. století před Kristem byla zdejší oblast osídlená ilyrským kmenem Delmatů. První zpráva o klisské pevnosti pochází z poloviny X. století a je v ní uvedeno, že se v první polovině VII. století zmocnili Avaři a Slované římského opevnění Kleisa a tím uspíšili dobytí města Salony. V té době se v těchto krajích začali usazovat Chorvaté. O dvě století později byl již Klis panovnickým sídlem a jedním z center chorvatského státu.

V listině Trpimira z roku 852 se o Klisu píše jako o jeho statku a dvoru. Pevnost Klis se stal ústředním místem starochorvatské Přímořské neboli Klisské župy (Parathalassia).Koncem XI. století chorvatská panovnická dynastie vymřela a Klis se dostal pod nadvládu chorvatsko-uherských králů. Jeden z nich, Béla IV., se sem za nájezdu Tatarů roku 1242 dočasně uchýlil i se svojí rodinou. Tehdy se na Klisu narodila jeho dcera Margita, která je dnes oslavována jako sv. Margita klisská. Koncem XII. století ovládla Klis nejmocnější chorvatská šlechtická rodina bribirských knížat Šubićů, ale od roku 1335 byla pevnost opět pod ochranou krále a ve správě jeho kastelánů. Nejbouřlivější období dějin Klisu nastalo počátkem XVI. století, kdy bylo pronikání Turků do chorvatských krajů nejintenzivější. Tehdy sehrál při jeho obraně významnou úlohu Petar Kružić, kapitán a kníže Klisu, který se svými uskoky čtvrt století úspěšně odolával tureckým útokům a obléhání. Když však dne 12. března 1537 zahynul, Turci se Klisu zmocnili.

Nejsilnější chorvatské opevnění v Dalmácii tak bylo ztraceno a řeka Jadro se na 11 let stala hranicí mezi tureckým Klisem (Klisský sandžak) a benátským Splitem. V jednom z pokusů o osvobození Klisu se Chorvatům, vedeným splitskými šlechtici Ivanem Albertim a Nikolou Cindrem, po nečekaném útoku v dubnu 1596 podařilo pevnost obsadit, ale už koncem května ji Turci dobyli nazpět a přitom porazili i generála Juraje Lenkoviće, který přišel obráncům na pomoc. Teprve 31. března 1648, po desetidenních krvavých bojích, za hojné účasti domácího obyvatelstva, benátské vojsko pod vedením generála Leonarda Foscola Klis od Turků definitivně osvobodilo a současně dosáhlo největšího úspěchu během krétské války. Benátčané poté pro Klis a okolí zřídili zvláštní vojenskoadministrativní oblast pod správou providura se sídlem v klisu.

Úplně obnovená a značně rozšířená klisská pevnost pak až do roku 1797 zůstala pod svrchovaností Benátské republiky, poté připadla Rakušanům a v letech 1805 až 1813 patřila krátce Francouzům. Období druhé rakouské správy trvalo až do konce I. světové války a po rozpadu Rakousko-uherska sdílel Klis spolu se zbytkem Chorvatska osud všech chorvatských zemí v hranicích království SHS a posléze Jugoslávie.

Za druhé světové války, od dubna 1941 do října 1944, sloužila klisská pevnost naposledy vojenským účelům, převážně jako základna italských a německých okupačních sil. Až konečně v roce 1990 zavlála i nad touto pevností vlajka vlastního svrchovaného státu, Chorvatské republiky.